Navigace
Výběr jazyka
Obsah
Prohlídka zámku
Hudební salón
Tato světlá a vzdušná místnost, která se nachází hned vedle tanečního sálu, sloužila především k odpočinku spojenému s pořádáním komorních hudebních produkcí muzikální rodiny hrabat Chotků. V té době, kdy byla hudba vzácností (a ne pouhou kulisou, jak to bývá často dnes), bylo projevem ocenění a úcty k tomuto druhu múzy a také výrazem ušlechtilého ducha majitele domu, jestliže měl salón, který byl věnován výhradně hudbě. Není tedy divu, že hudební salón nechybí ani na našem zámku. Uvádí se, že Karel Chotek - nejvyšší purkrabí a zakladatel zámku - hudbu miloval a sám hrál velmi dobře na klavír. 
Byl velkým obdivovatelem a také přítelem skladatele Franze Liszta, který mu v roce 1840 dokonce věnoval jednu ze svých klavírních skladeb, tzv. Husitskou píseň. Liszt také náš zámek několikrát navštívil. Jeho nejslavnější vystoupení se v zámku uskutečnilo na přelomu srpna a září roku 1853, kdy zde koncertoval při oslavách narození Chotkova vnuka Karla. Nemůžeme se tedy divit, že si Chotek nechal nakreslit Lisztův portrét a že tento malý, tužkou malovaný portrét zdobí jednu ze zdí hudebního salónu. Z dalších obrazů, většinou portrétů, se na nás dívají tváře příslušníků Chotkovy rodiny. Na stěně proti oknům, ve tmavých vyřezávaných rámech, jsou umístěny čtyři pastelové podobizny, které jsou dílem George Deckera. Série portrétů je zajímavá tím, že k některým z nich bylo jako předloh použito starších podobizen členů rodiny Chotků. Nás bude zajímat hlavně obraz visící úplně vpravo, který zachycuje matku hraběte Chotka, komtesu Sidonii Chotkovou, rozenou hraběnku Clary-Aldringen, která byla manželkou Chotkova otce, hraběte Jana Rudolfa Chotka (1748-1824), majitele zámků Veltrusy a Nové Dvory u Kutné Hory a stavitele známého českého klasicistního zámku Kačina.
Dále zde uvidíme dvě miniaturní podobizny sester hraběte Karla Chotka: Terezie Chotkové a Louisy Chotkové, která se později provdala za hraběte Clary-Aldringena. Máme zde i olej na plátně, ten zobrazuje Marii, manželku Karla Chotka (za svobodna hraběnku Berchtoldovou). A pokud má být rodinná galerie úplná, nesmí zde chybět ani Chotkovy děti. Nad skleníkem vedle dveří do knihovny tedy opravdu vidíme nejprve dětský trojportrét Chotkových synů s jejich psíkem. Akvarelová podobizna je situována do parku před místodržitelským letohrádkem v Praze-Bubenči, kde Chotek během svého působení v Praze bydlel, a vytvořil ji v roce 1832 známý český malíř Josef Vojtěch Hellich. 
Nejvyšší purkrabí Karel Chotek měl původně čtyři syny, avšak pouze dva - Antonín (nar. 1822) a Bohuslav (nar. 1829) - jej přežili. Na trojportrétu jsou zobrazeni oba jmenovaní: Antonín s lukem a maličký Bohuslav oblečený podle tehdejšího zvyku jako děvčátko. Třetí chlapec, na obrázku má v rukou hrabičky, se jmenoval Emanuel (nar. 1824). Portrétován nemohl být předčasně zesnulý Ferdinand, který zemřel v roce 1830, tedy dva roky před vznikem portrétu. Pod tímto trojportrétem vidíte další dvě podobizny. Vlevo podobiznu nejstaršího Chotkova syna Antonína Chotka, vpravo pak poslední portrét Emanuelův - ten téhož roku padl v jedné bitvě na Sicílii. 
Portréty obou dospívajících synů Karla Chotka vytvořil v Praze český mistr Josef Bekel v roce 1843. Oba syny, kteří Chotka přežili, však v hudebním salónku uvidíme ještě jednou, tentokrát již v mužném věku. Jejich olejové portréty namalované v roce 1850 jsou zasazeny do oválných zlacených rámů a visí nad dobovým klavírem ze 2. čtvrtiny 19. století. Jsou dílem rakouského malíře Josefa Neugebauera. 
A konečně, vpravo mezi okny se nachází oválná olejomalba s portrétem Olgy Chotkové, rozené von Moltke, která se stala manželkou nejstaršího Chotkova syna Antonína. A ještě na jeden portrét nesmíme zapomenout. Jedná se o malou fotografii stojící na klavíru. Mladá dívka, která se z něj na nás tajemně usmívá, byla dcerou nejmladšího Chotkova syna Bohuslava, jmenovala se Žofie Chotková a později, v roce 1900, se postarala o obrovský společenský skandál. Představte si, že ji, pouhou hraběnku, si vybral za manželku sám následník rakouskouherského trůnu arcivévoda František Ferdinand d´Este! Žofie pak byla v roce 1914 spolu s ním zastřelena při známém atentátu v Sarajevu, jímž začala 1.světová válka.
Místnost je doplněna původním nábytkem; mezi jiným tu můžeme vidět třeba psací stůl s cylindrickým uzávěrem, zdobený krychličkovou intarzií a mosazným kováním, odborně zvaný bureau a cylindre, dále komodu se třemi zásuvkami, v čele dvakrát zvlněnou a naspodu a na rozích zdobenou bohatou řezbou rokokových kartuší a rokajů, vlevo vedle dveří do knihovny pak stojí jednokřídlý skleník, kterému se v naší zemi říká také chlubník, neboť byl ve své době typickým doplňkem interiéru reprezentativních obývacích prostor bohatších vrstev a byly v něm vystavovány na odiv nejkrásnější kousky ze skla a porcelánu, které rodina vlastnila. A tak je to i v našem hudebním salónku; ve skleníku uvidíte český křišťál, české mléčné sklo a porcelán z Míšně, Berlína a Čech. A na odkládacím stolku u okna vystavujeme zajímavý soubor modré anglické klasicistní kameniny nesoucí světoznámou značku Wedgwood.
Interiér vhodně doplňuje čalouněná sedací souprava se stolkem, na němž je vystavena míšeňská kávová souprava.
Než přejdeme do další místnosti, všimneme si zde ještě jednoho kusu nábytku. Je to nenápadná novobarokní police na noty stojící za klavírem. Je zdobená bohatou řezbou a hnědě mořená a pochází z konce 19. století. >>>
