Navigace
Výběr jazyka
Obsah
Prohlídka parku
Zámecký park ve Velkém Březně byl založen v polovině 19. století, kdy si hrabě Karel Chotek, purkrabí Českého království, zde nechal postavit rodinné sídlo. V bezprostřední blízkosti kolem něj dal upravit malý přírodně krajinářský park, který volně přecházel v les. Ovšem jeho dnešní podoba, tedy 5 hektarů anglického parku a maličký francouzský park s výhledem na rybník s lekníny, rákosím, denivkami a také s kapry, pochází až ze začátku 20. století. Tehdy vnuk zakladatele zámku dokončoval rozsáhlou přestavbu zámku. Součástí změn bylo i vybudování poměrně rozlehlého parku, v němž byla také místa pro různé kratochvíle: najdeme tu dvě fontánky, plavecký bazén, kuželník (rekonstruovaný do původní podoby), lavičky s pěknými výhledy nebo třeba odpočívadlo. A když si celý park projdeme, zjistíme, že sem byly také vysazeny různé druhy zajímavých a dendrologicky hodnotných dřevin. Park si může prohlédnout každý návštěvník sám, ale pokud využije služeb průvodce, dozví se o rostlinách v parku některé zajímavosti - třeba to, jak v každém stromě neustále, den co den, proudí mnoho litrů vody (v jehličnatém stromu proudí voda rychlostí zhruba 1-2 metry za hodinu, u listnatých vzrostlých stromů to bývá 4 až 6 metrů za hodinu. Velkým stromem proběhne zhruba 100 litrů vody v jednom jediném dni, a když tedy jste právě v lese - nebo v zámeckém parku - můžete si představit, jak to všude kolem vás ve stromech proudí a obíhá. )
Prohlídka začíná u dubu letního, který najdete při příchodu na nádvoří. Vydejte se prosím jižním směrem, tedy do kopce a pokračujte podle značek s číselným označením stromů (zelené značky s bílým číslem). V našem parku však máme mnohem víc zajímavých stromů, než se nám vešlo do základní prohlídkové trasy. Proto jsme si dovolili tuto trasu na internetové prohlídce parku doplnit dalšími botanickými zvláštnostmi. V následujícím textu jsou názvy těchto stromů a keřů psány černě na rozdíl od modře psaných názvů dřevin základního okruhu. V terénu jsou tyto doplňky označeny malými bílými štítky připevněnými na zadní stranu kmenu ve výšce 1,5 m.
Modře psané dřeviny: základní prohlídková trasa, které jsou v parku označeny takto:
Černě psané dřeviny: do základní prohlídkové trasy jsme doplnili tyto stromy a keře s číslem podle základní evidence parku, označení najdete na odvrácené straně kmene ve výšce 1,20 m a vypadá takto:
1. Dub letní (Quercus robur ,Pendula'). Je to dub s obloukovitě převislými větvemi. Poskytuje úkryt pro hnízdění ptactva. Duby letníse dožívajívěku okolo 500 let. Takovéto duby jsou velmi důležité pro historiky. Jak to? Zachytíme-li přesně změřené šířky letokruhů ve dřevě, dostaneme obraz uplynulých let, pokud jde o teplotu a množství srážek. U stromů stejného druhu a ze stejného území se tyto křivky navzájem podobají. Proto lze křivky různě starých dřev také vzájemně srovnávat. Je tak možné sestavit přesné křivky pro celá uplynulá staletí. Tak byly pro střední Evropu vypracovány chronologické údaje u jedlí, buků a dubů pro celá dvě tisíciletí. A praktické využití? S jejich pomocí lze datovat neznámá dřeva, např. trámy historických památek nebo dřeva nábytku, u nichž je možné takto určit maximální stáří. V našem parku najdete i jiné druhy dubů: dub letní stříhanolistý, duby červené, dub šarlatový, dub bahenní.
2. Pěnišník žlutý neboli azalka (Rhododendron luteum). Lidové pojmenování azalka se používá na různé druhy opadavých rododendronů. Běžný rododendron zůstává celou zimu krásně zelený, neopadává. Azalkám listy každý podzim hýří barvami: zářivě žlutou, karmínovou, rudou, oranžovou. Pak azalky opadají jako většina listnatých dřevin. Tato azalka, azalka žlutá, je původním druhem. Z ní se potom vypěstovalo množství ušlechtilých kříženců v řadě kultivarů. Kříženci mají podstatně bohatší květy nejrůznějších barev. Květy této původní azalky jsou také velmi pěkné a navíc vydávají velmi intenzívní vůni, takže v květnu a červnu je východní část nádvoří po několik týdnů celá příjemně provoněná. Ze zmíněné řady hybridů je zde k vidění překrásná velkokvětá, lososově zbarvená azalka ze skupiny “Knap Hill”.
3. Kdoulovec japonský (Chaenomeles japonica). Pochází z východní Asie a má krásné, oranžově červené květy. Kvete ještě před olistěním, proto květy krásně vynikají. Plody jsou žluté vonné malvice, které se podobají kdoulím. Lze využít jejich vůně (vkládáním do šatních skříní). Jsou jedlé, používají se například jako dochucovadlo do sirupů nebo želé. Tyto rostliny se vysazují zejména jako volně rostoucí živé ploty.
4. Pivoňka dřevitá (Paeonia suffruticosa). Tento krásně kvetoucí keř pochází z Číny. První rostliny byly dovezeny do Evropy kolem roku 1787. Pivoňky se také využívaly v čínské medicíně k léčbě nervových onemocnění včetně epilepsie. Léčivé působení má především kořen, který obsahuje alkaloidy, silice, kyselinu benzoovou, asparagin a další látky. Pěstuje se mnoho kultivarů s velkými plnými, ale i jednoduchými květy v různých barvách. V našem parku lze najít tyto kultivary: COURONNE D´OR CALOT (plná, bíle kvetoucí), MARIE CROUSSE (plná, světle růžová), MLLE LÉONIE CALOT (plná, růžová), LADY ANNA, VILLE DE NANCY.
21. Buk lesní (Fagus sylvatica). Je to velice hustý a rozložitý strom. Plody jsou tvrdé osnité číšky- bukvice, které slouží jako potrava pro zvířátka v našem parku, např. pro veverky. Existuje celá škála barevnolistých kultivarů.
5. Cypřišek hrachonosný (Chamaecyparis pisifera ,Plumosa˘ ). Tento druh pochází z Japonska. Tam se dřevo cypřišků využívalo pro vodní stavby, ke stavbě lodí i jako dřevo truhlářské. Svůj zvláštní název “hrachonosný” dostal proto, že jeho plody - šištičky- jsou kulaté, v mládí zelené a velké asi jako hrášek. Cypřišky vypadají skoro úplně stejně jako thúje, které ve zdejším parku samozřejmě také jsou. Jak tedy zjistit, který strom je který? Při pozornějším pohledu se od sebe dají rozeznat naprosto spolehlivě: tak především, plody thúje a cypřišku vypadají úplně jinak, a také je jiná špička koruny: u thújí je vždy rovná, vzpřímená, u cypřišků není vzpřímená nikdy - vždy je ohnutá dolů. Cypřišky se také poznají podle toho, že mají na šupinovitých listech podélnou rýžku.
192. Javor mléč (Acer platanoides). Listy má 5–7laločné, 10–18 (–25) cm široké, laloky špičaté až zašpičatělé, oddáleně zoubkované, živě zelené. Z javorového dřeva se vyrábějí nábytkářské dýhy a hudební nástroje. Poskytuje také dobrou pastvu včelám. Bylo z něho vyšlechtěno mnoho kultivarů, ty se odlišují jak růstem, tak vybarvením a tvarem listů.
34. Jeřáb břek (Sorbus torminalis). Jeřáby jsou všeobecně menší stromy. V srpnu na nich dozrávají malvice. Využívají se často pro stromořadí. Jeřáb břek má borku hnědavou a čtverečkovitě rozpraskanou. Listy jsou oboustranně zelené a na podzim oranžově červené. Malvičky jsou u tohoto druhu hnědé a bělavě kropenaté. Dnes patří k dřevinám ohroženým, i když není chráněn zákonem.
6. Habr obecný převislý (Carpinus betulus ,Pendula˘ ). Tato převislá forma habru se vyskytuje velmi vzácně. Je proto ozdobou našeho parku. Tyto habry se dožívají věku cca 150 let. Má zvláště zajímavý kmen - na stříbrošedém podkladu se pěkně vyjímá černá síťovina. A má také zajímavé plody: každé jednotlivé semínko má vlastní trojlaločný obal, který mu slouží nejprve k obstarání výživy - probíhá v něm fotosyntéza - a nakonec, když je semínko dostatečně zralé, slouží jako létací zařízení, které je opravdu velmi účinné: plody mohou doletět až kilometr daleko! Ze dřeva habrů se vyráběly hoblíky, držadla a dřevěné šrouby.
7. Šácholan japonský neboli hvězdovitý (Magnolia kobus neboli Magnolia stellata). Šácholan japonský čili japonská magnólie má oproti běžnější magnólii Soulangeově výrazně jemnější stavbu koruny. Květy jsou drobnější, jsou čistě bílé, krásně voní a mají hvězdicovitou stavbu. Její křehká krása opravdu navozuje nenapodobitelnou atmosféru poetických japonských zahrad. Pěstuje se od roku 1865 a je to nejotužilejší japonský šácholan.
8. Dub letní stříhanolistý (Quercus robur ,Pectinata´). Někteří odborníci se domnívají, že se jedná o dub letní nitkolistý (Quercus robur ,Filicifolia˘). Je výrazný tím, že má všechny listy tak střapaté, jako by opravdu byly najemno nastříhané. Je opravdovou zvláštností mezi duby. Laloky jsou hluboce vykrajované. Tento strom je raritou našeho parku.
9. Tis červený (Taxus baccata). Je u nás domácího původu, ale ve volné přírodě se vyskytuje poměrně vzácně. Nejvyšší stáří bylo zaznamenáno 300 let. Všechny části stromu jsou prudce jedovaté - s výjimkou plodu - červeného míšku kolem semínka, na kterém si rádi pochutnají ptáci. Tisy mívají často spíš nepravidelný tvar, nezřídka to bývají všelijak pokroucené a rozcuchané statné keře. To je dáno tím, z jakého množení vzešly: Jestliže jsou to semenáče, tedy jestliže vyrostly zdlouhavě ze semínka, mají korunu kuželovitou a ve vyšším věku i holý rovný kmen pod ní - jako klasický jehličnatý strom. Jestliže se však jedná o řízkovance, tedy o stromek, který vznikl daleko rychlejším množením pomocí řízku z kousku větvičky, pak nemívá korunu pravidelnou, ale je to spíš keř. Tisy bývají po většinu roku půvabně ozdobeny množstvím zářivě červených “korálků”, plodů, a některé mají ještě další ozdobení - konce jejich větviček totiž mají po celý rok mladistvou zlatavou barvu. Však také podle toho dostaly k názvu přídomek , Aureovariegata˘, tedy “zlatistý” (Taxus baccata ,Aureovariegata˘ ).
10. Javor klen Leopoldův (Acer pseudoplatanus ,Leopoldii˘ ). Javor je velice atraktivní po celou sezónu. Tento javor má při rašení měďnatě růžové až nažloutlé listy, později jsou světle až bělavě žlutě tečkované a skvrnité. Původem je z Belgie, u nás se vyskytl asi kolem roku 1864. V našem parku můžete vidět i javor klen žíhanolistý, javor stříbrný, javor rezavožilný a javor klen červenolistý.
11. Dub červený (Quercus rubra). Tento dub je u nás nejznámějším druhem, používaným i v lesnictví. Má šedou kůru, listy jsou zubatě laločnaté, špičaté a jsou dlouhé až 20 cm. Na podzim jsou oranžovočervené až šarlatové. Do Evropy byl introdukován již začátkem 18. století, po počátečním pěstování v botanických a soukromých zahradách se tyto stromy dostaly do evropských lesů.
12. Topol bílý (Populus alba). Tyto topoly mají výrazně plstnaté listy a ty jsou schopny vázat mnoho vzdušného prachu, a proto se čím dál víc vysazují ve městech. Prach zachycený chlupy se při vydatnějších lijácích opět smyje a odplaví, takže strom nedozná újmy. Jehnědy jsou dlouhé až 8 cm. V sadovnictví by se měly využívat jen samčí stromy, neboť samičí jsou zdrojem nepříjemného znečištění ochmýřenými nažkami. Zajímavostí je, žekůra mladších větví obsahuje glykosidy salicin a populin, a proto se používá při onemocnění močového měchýře a jako prostředek proti horečkám.
13. Jírovec malokvětý (Aesculus parviflora). Vypadá celkem nenápadně, ale je to vděčná parková dřevina. Původ má v Severní Americe. Listy jsou velmi dekorativní a využívají se v aranžování, přidávají se do smíšených kytic. Zajímavé jsou i drobné bílé kvítky. Ty bývají uspořádané v elegantních vysokých latách a silně voní po konvalinkách. Pupeny jsou nelepkavé, na rozdíl od stromových forem.
14. Javor klen žíhanolistý (Acer pseudoplatanus ,Aureovariegata˘ ). Bývá to poměrně mohutný strom. Javory kleny dorůstají výšky až 30 metrů a dožívají se až 300 let. Borka je šedočervená, odlupuje se do šupinovitých útvarů. Listy jsou bíle kropenaté, bílá barva někdy přechází až do zlatava.
P 7. Trojpuk drsný (Deutzia scabra). Byl objeven v Číně a introdukován do Evropy v roce 1822. Listy jsou podlouhlé a široce vejčité, květy jsou čistě bílé uspořádány v delších úzkých latách.
15. Javor stříbrný (Acer saccharinum). Pochází ze Severní Ameriky. Zdejší exemplář působí velice impozantně - je tvořen sedmi urostlými kmeny. V kultuře se pěstuje od roku 1725, zvláště v parcích a velkých zahradách. Javor stříbrný je příbuzný s javorem cukrovým (Acer saccharum), který se na americkém kontinentu dodnes hojně pěstuje pro výrobu tradičního javorového sirupu. A cukr obsahuje také náš javor stříbrný: v době, kdy se vyvíjejí listy, stoupá do jeho výhonů míza, která je cukernatá, a proto z ní dříve Indiáni získávali cukr.
16. Smrk Pančičův (Picea omorika). Tento strom je původem z Balkánu. Odlišuje se od většiny smrků svým úzkým habitem a slabě převislými, na konci vystoupavými větvemi. Kmen je rovný jako svíčka. Má výborné dřevo, které se ve starověku středověku těžilo na výrobu stěžňů lodních trámů.
17. Borovice vejmutovka (Pinus strobus). Nejvyšší věk se u těchto stromů udává 400 let. U tohoto druhu borovice se v průběhu života zajímavě proměňuje tvar koruny: nejdříve je úzce kuželovitá, později stále nepravidelnější s ohnutými a zakroucenými hlavními větvemi. Nakonec, po odumření přízemních větví je téměř plochá. Kromě borovice vejmutovky rostou v parku také borovice s velmi temným kmenem a větvemi, borovice černé (Pinus nigra).
18. Douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii). Je to velice rychle rostoucí jehličnan. Její jehlice po rozemnutí voní po pomerančích. Nejvyšší douglaska, která byla až dosud nalezena (a bohužel také poražena) , byla vysoká 133 metrů. To je asi tolik, jako kdybychom postavili na sebe tři takové zámky, jako je ten náš. Ve své domovině je douglaska skutečně obrovitá, kmeny silných vyspělých jedinců mají v průměru i 4 m, což představuje obvod asi 12,5 metru!
19. Jedle stejnobarvá (Abies concolor). Pochází ze Severní Ameriky. Je to statný strom s hustou štíhlejší korunou. Kůra je šedá a velmi dlouho hladká, šišky jsou vzpřímené. Dožívá se až 350 let a je jednou z nejkrásnějších jedlí.
187. Modřín opadavý (Larix decidua). Je rychle rostoucím opadavým jehličnanem. Na podzim se vybarvuje žlutě. Šišky zůstávají na stromě i několik let. Dřevo modřínů je pružné a pevné a odolné vůči vlhkosti.
C 1. Dřišťál obecný (Berberis vulgaris). Je domácím druhem. Má trojdílné ostny. Květy jsou v převislých hroznech. Tento keř na podzim zbarvuje do červena a opadává. U nás v parku roste ve skupině dalších opadavých keřů. Tvrdé žluté dřevo se dříve používalo v řezbářství a k vykládání dřevěných mozaik, barvivo sloužilo k barvení vlny, kyselé bobule s obsahem vitamínu C se používaly do kompotů.
180. Douglaska sivá horská (Pseudotsuga menziesii var. glauca). Douglaska se svým růstem podobá smrku ztepilému, od něhož se ale odlišuje jemnými větévkami. Je jemně zabarvená do modra nebo šedě zelena . Roste pomaleji a je skromnější než Pseudotsuga menziesii.
20. Jilm horský (Ulmus glabra). Jeho větvičky jsou silnější a v mládí chlupaté. List je široce vejčitý a drsný. Strom dobře obnovuje z pařezů. Dnes se jeho výsadba omezuje, z toho důvodu, že je náchylný na houbové choroby. Stromy se dožívají 300-500 let, začínají plodit mezi 30-40 rokem.
21. Jilm vaz (Ulmus leavis). Vyznačuje se nádorovitým kmenem a slabými větvičkami. Listy má nesouměrné, srpovitě zahnuté. Dožívá se až 400 let, plodit začíná mezi 8-12 rokem. Odvary z kůry se používaly k léčebným účinkům, protože kůra obsahuje mnoho vitamínů: B, A, K, selen a hořčík.
22. Dub červený (Quercus rubra). Tento dub je u nás nejznámějším druhem, používaným i v lesnictví. Má šedou kůru, listy jsou zubatě laločnaté a špičaté. Listy jsou dlouhé až 20 cm. Viz strom č. 11
23. Buk lesní převislý (Fagus sylvatica ,Pendula´) je velice působivou solitérou. Jeho obloukovité, postranní větve vodorovně odstávají a tvoří malebné převisy až k zemi. Na kmeni takovýchto velikánů je někdy vidět jakýsi “schod”, který odhaluje, jak vlastně převislá forma buků vzniká. Na vybrané mladé podnože rovného buku lesního totiž bývají roubovány korunky převislých buků. Někdy se pak stane, že podnož tloustne pomaleji nebo naopak rychleji než naroubovaná koruna a na stromu je to už navždy vidět. První zmínka o něm je z roku 1836.
24. Ořešák královský (Juglans regia). Plodem je nám všem známá peckovice s dužnatým obalem a tvrdou skořápkou. Plodit začíná po 15. roce věku. Z dospělého stromu lze za dobrého roku sklidit až 50 kg ořechů. Extrakt z ořešáků se například přidává i do opalovacích krémů. Jiné druhy ořešáků se pěstují zejména pro cenné dřevo, které je kvalitní a tvrdé.
25. Dub šarlatový (Quercus coccinea). Má listy opačně vykrajované než běžný dub letní a nejkrásnější jsou na podzim, kdy se celé velmi pestře vybarví do šarlatově červené barvy. Každý z nich má jinou barvu, a každá je krásná.
254. Třešeň ptačí (Prunus avium). Rod Prunus se dá rozdělit do skupin: slivoně, třešně a višně, střemchy. Je to planá třešeň dosahuje výšky 15 m. Výrazná je bohatstvím bílých květů a červeným podzimním zbarvením listů. Plody obsahují množství minerálních látek, vitamínů cukru, zpracovávají se na kompoty, džemy, vína, destiláty, likéry. Důležitá je také jako podnož pro roubování.
260. Trnovník akát (Robinia pseudoacacia). Stromy i keře tohoto druhu jsou velice medonosné. Bílé květy jsou v převislých hroznech. Celá rostlina je jedovatá. Mají hustý kořenový systém, proto silně vysává a vysušuje půdu. Tvoří také velké množství kořenových výmladků
26. Javor rezavožilný (Acer rufinerve. ). Někteří odborníci ho označují jako javor kappadocký (Acer cappadocicum). Kůra je šedá s růžovými až bělavými pruhy, později více matně šedá a drsná . Během jara a léta nevypadá, že by byl něčím zvláštní, ale zato na podzim ukáže, co umí: zbarví své listy zářivě karmínově. U nás je cizincem - pochází z Japonska a ve zdejším parku vhodně doplňuje kolekci stromů pocházejících z této východní země (celkem zde najdete osm druhů dřevin z Japonska).
P 12. Pustoryl věncový (Philadelphus coronarius). Patří k nejcennějším keřům. Jsou to keře s nádherně vonícími květy, uspořádanými v hroznovitých květenstvích. Využívá se k doplnění výsadeb jiných keřů. Pustoryl věncový má smetanově bílou barvu květů. U kříženců mohou být květy i plnokvěté s různou vůní.
27. Jinan dvojlaločný (Gingko biloba). Jinan dvojlaločný původně pochází z Číny, ale dnes ho najdeme všude v parcích západních zemí. První jinany se začaly na západě vysazovat po roce 1730 a všechny pocházejí z východoasijských chrámových zahrad. Původ zdejšího exempláře je zahalen tajemstvím- nikdo neví, kdy a kým byl vysazen. Jinan okamžitě zaujme svými zvláštními listy ve tvaru rozevřeného vějíře. Plody jsou na něm vidět jen zřídka, ale když už nějaký přece jen dozraje, pak v žádném případě nezůstane nepovšimnut- plody totiž už na dálku pronikavě zapáchají. Jádro v peckovici je jedlé. V minulosti byl tento druh pěstován v okolí chrámu, a proto je považován za posvátnou dřevinu. V čínských a japonských krámcích se plody ginkga v překladu nazývají stříbrný plod nebo stříbrná meruňka. Před použitím do stravy se máčejí ve slané vodě, pak se smaží a takto upravené se považují za lahůdky. Obsahují množství škrobu, bílkovin, olejů a dalších látek. Listy jsou využívány v lékařství pro biologicky aktivní látky.
28. Borovice černá (Pinus nigra). Tento druh u nás zdomácněl. Ve svazku má pouze dvě jehlice, borovice vejmutovka má pět jehlic ve svazku. Kůra je šedočerná a šupinatá. Její šišky jsou větší a lesklé a jsou vhodné pro vazačské účely. Dříve byla hojně využívána pro těžbu pryskyřice.
29. Šeřík obecný (Syringa vulgaris). Původní druhy nejsou zvláště náročné. Květy jsou trubkovité, čtyřcípé, uspořádané v latách. Jejich barva přechází od jemného odstínu fialové až do modrofialova. V době květu v blízkosti keře ucítíte příjemnou vůni. Existují kultivary v různých barvách, jednoduché, poloplné i plné.
30. Metasekvoj čínská (Metasequoia glyptostroboides). Tento strom patří mezi jehličnany-jehlice jsou nápadně světle zelené, ale zvláštností je, že na podzim opadávají. V dávných geologických dobách byla značně rozšířena, ale poté mnoho let odborníky považována za vyhynulý rod. Byla znovu objevena teprve roku 1944 v Číně. Má krásný pravidelný, kuželovitý tvar. Ročně může mít přírůstek až jeden metr a u nás dorůstá výšky kolem 25 metrů. Na podzim je nápadná výrazným žlutým až červenohnědým zbarvením.
319. Dub zimní (Quercus petraea). Dub zimní je velmi podobný dubu letnímu s těmito rozlišovacími znaky: má užší korunu, listy mělčeji laločnaté a s delším řapíkem. Dosahuje vysokého stáří a jejich krása se věkem stupňuje. Dřevo je pevné velmi trvanlivé, kůra má vysoký obsah tříslovin, používá se ve farmaceutickém průmyslu.
31. Ibišek syrský (Hibiscus syriacus). Pochází z Číny a Indie. Kvete v létě od července do září krásnými velkými slézovitými květy. Nejznámějším kultivarem je , Red Heart˘(bílý jednoduchý s červeným středem), který u nás také můžete vidět. Keře se používají na živě ploty.
32. Smrk ztepilý převislý (Picea abies , Inversa˘). Je úzce sloupovitý, větévky jsou téměř kolmo splývající, u kultivaru , Inversa˘ většinou až na zem. V našem parku má unikátní vzrůst. Dá se předpokládat, že tento kultivar byl vyšlechtěn v Červeném Hrádku (Rotenhaus). Odtud pocházela manželka předposledního majitele zámku, který na její přání nechal při přestavbě zámku nově upravit i celý zámecký park. Když se v roce 1885 provdala za hraběte Chotka, stal se tento vyjimečný exemplář památkou na její domov.
33. Hortenzie stromečkovitá (Hydrangea arborescens). Pochází z východní Asie a je to celkem častá a oblíbená rostlina. Její ploché kulovité květenství je zprvu nazelenalé, pak bílé a nakonec nahnědlé. Kvete od června do srpna. Našich hortenzií si ovšem velmi považujeme jako něčeho nevšedního a vzácného. Jsou tu totiž již velice dlouho, objednal si je osobně pan hrabě a mezi cennými zajímavostmi zámecké knihovny je uložena také korespondence pana hraběte a jeho zahradníka, která se týká právě těchto hortenzií.
34. Magnólie čili šácholan (Magnolia soulangeana). Toto je nejčastěji vysazovaný druh magnólie: je poměrně odolná a dobře roste. Většinou mívá keřovitý vzrůst, ovšem tuto pečlivý zahradník záměrně tvaroval tak, aby z ní vyrostl strom. Magnólie někdy bývají vidět v městských parcích a v době květu se prostě nedají přehlédnout: větve vůbec nejsou vidět pod záplavou velikých bílorůžových květů, které tvarem připomínají lekníny. V našem parku máme několik magnólií tohoto druhu a dále zástupce dvou jiných druhů: vzácný šácholan opakvejčitý (Magnolia hypoleuca) a půvabný šácholan hvězdovitý (Magnolia kobus).
35. Pěnišník velkokvětý(Rhododendron x hybridum). V parku jsou zastoupeny keře Rhododendroncatawbiense – pěnišník americký. Mohutné keře vysazené do tvaru podkovy jsou staré přes sto let- můžeme je vidět již na dobové fotografii z roku 1901. Tento druh je vzhledem ke značné otužilosti používán ke křížení. Jednotlivé druhy kříženců jsou v našem parku zastoupeny celou barevnou paletou- od bílé přes narůžovělou a sytě růžovou až po fialovou lila, cyklámenovou, karmínovou, bordó nebo tmavě fialovou.
36. Šácholan opakvejčitý (Magnolia hypoleuca neboli M. obovata). Patří do stromovitých druhů, které kvetou až po olistění. Z toho důvodu jsou jejich květy méně nápadné,i když jsou mnohem větší než u jiných druhů magnolií. Jsou široké až 15 cm, smetanově bílé a příjemně vonné. Plodenství je velice zvláštní- červenofialová oválná šištice rostoucí vzpřímeně. Tento japonský druh má listy 30- 40 cm dlouhé, šedozelené a vespod namodralé. Byla dovezena do Evropy kolem roku 1865 a začala se používat jako vzácnější dekorativní dřevina.
37. Platan javorolistý (Platanus acerifolia neboli Platanus hispanica). Listy jsou javorovitého tvaru, kožovité, široké až 20 cm. Má kulovitá plodenství, která v koruně stromu zůstávají po celou zimu a na jaře následujícího roku se rozpadají. Z jádrového dřeva tohoto stromu, které je nahnědlé, se vyrábí vysoce kvalitní, drahý nábytek. Velmi světlá dřevní běl se zase používá pro jemné práce intarzní. Platany jsou typické svou kůrou, kterou průběžně po celý život po částech “svlékají”. Pod čerstvě odloupnutou kůrou je světlé dřevo - někdy bělavé, jindy žluté, někdy zářivě oranžové.
320. Lípa velkolistá (Tilia platyphyllos). Je velice statným stromem. Dřevo je měkké a velice vhodné pro řezbářské účely. Listy má velké a nesouměrné. Plodem je velice tvrdá nažka, kterou nelze rozmáčknout v prstech. V květech obsahuje stopy silice, třísloviny, sliz, cukry a asi 11 glykosidů; lipový květ se používá po staletí při chorobách z nachlazení. Lipový květ figuruje i v oficiálních lékopisech pro choroby horních cest dýchacích.
38. Dub bahenní (Quercus palustris). Řadí mezi opravdu velké vzácnosti, patří k americkým šarlatovým dubům. Tato skupina dubů je charakteristická tím, že mají na první pohled velmi zvláštní listy- laloky jsou hluboce vykrajované a zašpičatělé. Na podzim nejsou příliš pestré ,většinou barvy přejdou dohněda. Kůru mají hladkou, ale pokud na exponovaných stanovištích trpí jarními mrazíky, vytváří se tzv. mrazové lišty (plochy se zmrzlým kambiálním pletivem).
325. Jírovec maďal (Aesculus hippocastanum). Jírovec kvete v nádherných bílých vzpřímených latách s červenými a žlutými skvrnami. Má lepkavé pupeny. Je nejrozšířenější a to i díky tomu, že se snadno vysemeňuje. Od roku 1986 však jírovce trpí velkou invazí drobného motýlka klíněnky jírovcové, která za 14 let od svého popsání u Ochridského jezera zaplavila téměř celou Evropu.
39. Hloh kuří noha (Crataegus crus-galli). Někteří odborníci ho však označují jako hloh pýřitolistý (Crataegus submollis). Pochází se Severní Ameriky. Nápadné jsou až 8cm dlouhé trny. Květy jsou krásné, seskupené v chocholících. Plody- červené malvičky drží dlouho na stromech. Do Anglie se dostal už roku 1691. Jméno má podle dlouhých ostrých kolců, přirovnávaných k ostruhám na nohách kohouta.
40. Katalpa trubačovitá (Catalpa bignonioides). Jsou to stromy exotického vzhledu. Jsou velice atraktivní pro výsadbu alejí. Květy jsou bílé, zvonkovité, ve vzpřímených latách. Vnitřek květu je purpurově kropenatý, má dva žluté proužky. Listy jsou velké, světle zelené a po rozemnutí vonné. Plodem jsou tenké válcovité tobolky, které na stromě vytrvávají až do jara.
41. Jabloň mnohokvětá (Malus floribunda). Je to okrasná červeně kvetoucí jabloň s rozložitou korunou. Červené barvivo prostupuje listy, dřevo i plody. Malvičky jsou o velikosti třešně a kyselé chuti. Vzhledem ke svému tvaru vyžaduje dostatek prostoru a nezastíněné stanoviště. Exempláře rostoucí u nás v parku jsou již letité.
42. Jalovec viržinský (uniperus virginiana). Je jedním z nejmohutnějších jalovců. Dužnaté plody podobné bobuli dozrávají v prvním roce. Jsou bělošedě ojíněné a velice esteticky působivé. Tento druh zaplatil jistou daň za objevení Ameriky, přišlo se na to, že jeho vonné lososově červené dřevo je sice křehké, ale trvanlivé. Nejvíce se spotřebovalo na výrobu tužek, také z něj vyráběli cedrový olej, využívaný v kosmetice. Dřevem se obkládaly stěny a vyráběl se z něho nábytek. Kdysi rozlehlé porosty se tak velmi ztenčily.
349. Javor jasanolistý (Acer negundo). Tento javor je zajímavý zejména listem, ten je lichozpeřený, světle zelený a na podzim žlutý. Má velice křehké větve. Často je vícekmenný- to dokazuje i ten, který roste u nás. Je pěkným okrasným stromem. Dříve se z něj získával cukr.
43. Zerav východní (Thuja orientalis). Pochází z Číny. Korunu má vejčitě kuželovitou, větve vztyčené nahoru, větvičky husté a uspořádané ve svislé rovině. Na šiškách má hákovité výrůstky a šišky jsou v létě sivě ojíněné. V Evropě se pěstuje již od roku 1536.
C 2. Líska obecná (Corylus avellana). Je naším jediným domácím druhem. Plodem je oříšek, který je vejčitého tvaru. Pěstují se především vyšlechtěné velkoplodé kultivary, a to pro ořechy, které mají vysoký obsah tuků, bílkovin a B komplexu. Lisováním získaný olej se využívá v parfumerii a malířství.
44. Dřín obecný (Cornus mas). Ve velkobřezenském zámeckém parku se jedná o vzrostlý strom s pravidelnou kulatou korunou, i když druhově to je vlastně původně mohutný keř. Zde ho ovšem hraběcí zahradník záměrně dopěstoval do tvaru a velikosti stromu. Plody jsou červené, oválné peckovice, které jsou jedlé-mají sladkokyselou, trochu svíravě natrpklou chuť a obsahují 8–9% cukrů a 2–3% volných kyselin, hlavně jablečné. Připravují se z nich džemy, kompoty a ovocné víno.
13. Olše lepkavá (Alnus glutinosa). Roste hlavně na březích vod a zamokřených půdách často ve větších porostech – olšinách. Samčí jehnědy jsou tenké a dlouhé, samičí krátké a šišticovité. Drobné květy zapáchají po myšině.
45. Jedlovec kanadský (Tsuga canadensis) najdeme v naší zemi spíš v parcích než v lesích. Jak napovídá už název, jedlovec je domovem v chladných oblastech Severní Ameriky, zvláště v Kanadě. Vytváří tam rozsáhlé porosty s jedinci až 70 metrů vysokými. Velmi vzácně se vyskytujícím příbuzným tohoto jedlovce je jedlovec Mertensův (Tsuga mertensiana), který je u nás také roste. Nejvyšší věk se udává u těchto stromů přes 500 let.
46. Topol černý (Populus nigra). Svůj název tento strom nedostal nadarmo. Topol černý má kmen i větve velmi temné až černé. Naproti tomu topol bílý má větve velmi světlé, místy dokonce jejich kůra připomíná kůru březovou. Kůra v minulosti nacházela uplatnění při výrobě třísla v koželužství a barviv v textilním průmyslu. Lýko se používalo ke zhotovování sítí. Exemplář topolu v našem parku je nápadný tím, že barva jeho listů je velice světlá- přechází od světle zelené až do zlatavé. Na základě toho se někteří odborníci domnívají, že se jedná o jiný druh- P. x canadensis ,Aurea ´.
47. Zimostráz obecný (Buxus sempervirens). V Asii se vyskytuje jako menší strom. U nás je většinou keřovitého vzrůstu do 5 metrů. V době květu je hojně navštěvován včelami. Největší uplatnění má na stříhané živé ploty a jakékoli tvarování. Jako pěstovaná dřevina provází lidskou společnost od nepaměti, zprvu byl však pěstován nikoliv pro okrasu, ale pro dřevo; poskytuje totiž nejtvrdší evropské dřevo, vhodné pro výrobu hudebních nástrojů (klarinetů), pro řezbářství (intarzie) apod.
48. Jerlín japonský (Sophora japonica) je ozdobný svými žlutavě bílými květy v dlouhých načechraných koncových latách. Plody jsou jakési zvláštní lusky - poměrně veliké a navíc za každým jednotlivým semínkem velice nápadně zaškrcované, připomínají trochu korálky navlečené na šňůrce. Semínka jsou v tomto lusku v bezpečí, protože lusk je neobvykle tvrdý a otevřít ho dá pořádnou práci. Zajímavý je i název stromu: ačkoli se jak v latině, tak v češtině jmenuje japonský, pochází ve skutečnosti z Číny a z Koreje. Původní strom v našem parku odumřel, na jeho místě vyrostl kořenový výmladek.
49. Jedlovec Mertensův (Tsuga mertensiana). Jedná se o vzácněji se vyskytující druh, než jedlovec kanadský. Je to jemně rozvětvený kuželovitý strom s větvičkami načechranými a nápadně namodralými. Jehlice jsou bledší než u tsugy kanadské, která je nejčastěji pěstovaným druhem. Náš exemplář je pozoruhodný tím, že ze dvou pohřížených větví vyrůstají dva nové stromy.
50. Smrk východní (Picea orientalis). Původem je z Kavkazu. Oproti jiným smrkům je jemnější, užší a také pomaleji roste. Esteticky je velmi působivý. Má ovšem velmi mělký kořenový systém a proto trpí vývraty. Jeho dřevo se hojně využívalo na výrobu papíru.
199. Zerav západní (Thuja occidentalis). . Tvoří až 20 m vysoký, kuželovitý strom s větvičkami na líci tmavě a vespod světle zelenými. Je zcela otužilý. K největším jedincům patří strom vysoký 34 m, šířka koruny 13 m, průměr kmene 175 cm (Minnesota). Nejstarší žijící jedinec je asi 1050 let starý. V parku máme i zástupce Thuja orientalis.
51. Kaštanovník setý (Castanea sativa). Strom, který plodí jedlé kaštany u nás není původně domovský, pochází z jižní Evropy, ale v našich krajích vlastně zdomácněl. Zralé plody padají samy ze stromu. V dávných dobách byla moučka z kaštanů používána jako základní potravina. Po objevení brambor zmizely kaštany z běžného jídelníčku. Dnes se používají pouze jako delikatesa. Jedlé kaštany obsahují až 35% škrobu, dále bílkoviny, sacharózu, dextrin, oleje aj. . Pro obsah těchto látek se pěstuje celá tisíciletí.
52. Jedle kavkazká (Abies nordmanniana). Tento druh jedle je u nás sadovnicky a krajinářsky velmi cenný. Má štíhlou jehlancovitou korunu. Je naprosto mrazuvzdorná. Používá se pro papírny i jako stavební dřevo.
53. Lyrovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera) je blízký příbuzný překrásné magnólie. Pochází ze Severní Ameriky a dorůstá výšky až 40 metrů. Jak už název napovídá, listy mají zvláštní, vskutku lyrovitý tvar, proto tedy je to lyrovník (někdy ale bývá nazýván i liliovník nebo tulipánovník). A tulipánokvětý se jmenuje kvůli svým krásným květům: vypadají opravdu jako tulipány - žluté tulipány s oranžovým středem. U našeho stromu jsou v koruně těžko rozlišitelné, protože z vnější strany mají světle zelenou barvu. Plody má šišticovité a velmi špatně oddělitelné od větve. Na podzim se zbarvuje zlatožlutě.
54. Lípa zelená (Tilia euchlora). Pochází z Kavkazu a proto je odolnější než domácí druhy. Lipové dřevo je měkké, vhodné pro řezbářské účely. Zajímavostí je, že květy této lípy jsou pro včely jedovaté. Volně v přírodě není známá, je křížencem l. srdčité a l. kavkazské.
55. Zmarličník japonský (Cercidiphyllum japonicum). Je pravidelně rostlý rozložitý keř s roztomilými srdíčkovitými listy s červeným řapíkem a krásnou světle zelenou barvou. Vzhledem k jedné okolnosti je to dřevina poněkud záhadná. Na podzim se totiž listy vybarví do čisté něžné žluti a pak - těsně po opadu- se do okolí rozvoní typickou, nezaměnitelnou vůní čerstvě upečených buchet. A toto aroma je právě tou záhadou - nelze je naprosto nijak zachytit, během sušení prostě vyprchá, a tak se dodnes ani nepodařilo zjistit jeho chemické složení. Náš exemplář je velice zajímavý, určitě i unikátní tím, že do sebe jednotlivé větve prorůstají.
227. Bříza bělokorá (Betula pendula). Je u nás nejrozšířenějším druhem a roste od nížin do hor. Má štíhlou korunu a metlovité převislé větvičky. Z proutí se tradičně vyrábějí košťata, březová voda se stále používána v kosmetice. Rašící bříza roní sladkou šťávu vhodnou k výrobě sirupu. Suché listí se pro značný podíl vitamínu A a C, saponinů, silic, minerálních látek využívá ve farmaceutickém průmyslu, zevně se březové listy používají do koupelí a k omývání. Plodí téměř každoročně, úroda nažek bývá velmi bohatá. Je to dřevina krátkověká, dožívá se pouze 100–150 let. Patří mezi dřeviny, jejichž zastoupení s činností člověka a hospodařením v lesích výrazně stouplo. Má řadu pěkných kultivarů významných pro sadovnické účely. Břízy se krásně vyjímají před tmavým pozadím jehličnanů.
56. Modřín japonský (Larix kaempferi). Stejně jako náš běžný modřín opadavý (Larix decidua ) je i japonský modřín typický tím, jak už na dálku září svěží světlou zelení. Jeho jemné jehličky bývají vkusně doplněny drobnými šištičkami, které jsou zpočátku jasně karmínové. Modříny všeobecně poměrně lépe než ostatní jehličnany snášejí kyselé deště - snad proto, že jako jediné každoročně shazují jehličí, a tak se jim zachycené škodliviny nemohou hromadit ve dřevě. Rozdíl mezi těmito dvěma druhy modřínů je však v odolnosti vůči průmyslovým kouřovým plynům: modřín opadavý je nesnáší, zatímco modřín japonský ano. V Japonsku je oblíbenou dřevinou pro pěstování v bonsai kultuře.
57. Ambroň západní (Liquidambar styraciflua). Pochází ze Severní Ameriky, kde dorůstá větších rozměrů. U nás je menší, protože se jedná o mladý exemplář- byl vysazen jako náhrada za letitý uhynulý strom. Je velice vzácná. Pozoruhodnou zajímavostí jsou korkové lišty na větvích. Na podzim ambroň nádherně zbarvuje své dlanité listy do karmínově červené až žluté. Obsahuje vonné pryskyřice, vonní i rozemnuté listy.
58. Jírovec červený (Aesculus carnea) je zajímavý kříženec velkého stromu jírovce maďalu s bílými květy (Aesculus hippocastanum) a jírovce pávie (Aesculus pavia), drobného stromku s převislými větvičkami, který kvete krásně sytě červeně. Výsledkem je poměrně statný strom s nádhernými červenými květy.
59. Kalina vrásčitolistá (Viburnum rhytidophyllum). Původ má v Číně a patří mezi stálezelené keře. Větvičky má silné a hustě plstnaté. Květy jsou krémově bílé a zrající peckovičky černé. Listy jsou vrásčité a vespod plstnaté, proto ten vhodný název.
60. Javor klen červenolistý (Acer pseudoplatanus ,Purpurascens˘). Tento javor má loupavou borku, kvete až po olistění. Je nádherný svým zabarvením- při rašení jsou listy světle zelené, později červeně skvrnité a pozvolna naspodu červenají úplně.
Použité prameny:
Okrasné dřeviny pro zahrady a parky, Ing. Václav Hurych, CSc. , Nakladatelství Květ, 2003, ISBN 80-85362-46-5
Seznam doporučených odrůd rostlin, Svaz školkařů ČR, místo a rok vydání neuvedeno
http://www.dendrologie.cz
http://www.dendro.mojzisek.cz
